Rodinný dům na hraně terénu:
Místo jako nástroj
Když vznikne dům z rozhodnutí brát terén vážně. Ne jako problém, ale jako nástroj. Svažitý pozemek není překážkou, ale architektonickým argumentem – prostor pro parkování skrytý pod domem šetří místo i samotnou stavbu a dává domu jasnou logiku. Architektura tu nevzniká navzdory terénu, ale díky němu. A právě v tom spočívá její síla.
2026
Jihlava, Česká republika
Autor
Kamil Plavec, Hanele Mirčeva
Zastavěná plocha
214,42 m2
Celková plocha pozemku
654,00 m2
Stav
Dokumentace pro povolení záměru
Umístění. Dům vyroste v Jihlavě v rámci nové obytné zástavby na rohové a svažité parcele o výměře 650 m². Přestože se jedná o relativně kompaktní pozemek, jeho tvar a výškový rozdíl nabízejí bohaté možnosti využití. Sklon terénu se stal jedním z hlavních vstupů do návrhu a zásadně ovlivnil osazení domu i jeho hmotové řešení.
Stavba je umístěna tak, aby respektovala uliční čáry obou přilehlých komunikací, a zároveň vytvářela chráněný vnitřní prostor zahrady. Dům se otevírá směrem ke komunikaci z jihovýchodu a do svahu a zeleně v zadní části pozemku. Otevřenost do více směrů přináší dostatek denního světla, vizuální kontakt s okolím i možnost vytvářet různorodá pobytová místa v rámci zahrady.
Architektonické řešení vychází z jednoduché, horizontálně působící hmoty, která je citlivě vložena do terénu. Základním materiálem exteriéru je bílá omítka doplněná o dřevěný a kortenový obklad. Jejich kombinace vytváří střídmý a vrstevnatý výraz, který spojuje současnou architekturu s přirozeností materiálů a krásou postupného zrání.
Korten se promítá také do oplocení. Dům se tak sjednocuje s okolím do jednoho kompaktního celku. Pod přesahem střechy je integrováno parkování – skryté v hlavní hmotě domu a samozřejmé ve svém fungování. Plochá střecha je navržena jako zelená, čímž přispívá k zadržování dešťové vody i vizuálnímu propojení stavby s okolní zelení.
Dispozice domu je rozdělena do dvou výškových úrovní. V prostoru pod přesahem střechy najdeme kromě krytého stání také navazující sklad – nenápadné, ale důležité provozní zázemí, které udržuje hlavní prostory čisté.
Ke vstupu do obytného podlaží vystoupáme po pohodlném schodišti lemovaném trvalkami, které změkčují přechod mezi ulicí a domem. Zádveří ústí do centrální chodby a dále do otevřeného prostoru kuchyně, jídelny a obývacího pokoje, který se plynule rozlévá na rozlehlou terasu obepínající dům ze dvou stran a propojující interiér se zahradou. Klidovou část tvoří ložnice rodičů, dva dětské pokoje, dvě koupelny a samostatná toaleta.
Tento dům se vědomě vymezuje vůči představě, že jednopodlažní bydlení musí mít podobu bungalovu s valbovou střechou. Ukazuje, že i přízemní obytná úroveň může nést architektonický názor, jasný tvar a současný výraz. Je to dům, který odmítá pohodlná klišé a místo toho nabízí promyšlenou, sebevědomou a současnou alternativu.
